Ráno jsem vykročila do mrazivého rána a kolem černých punčoch se mi omotala hustá mlha. V tu chvíli jsem si klepala na čelo, že jsem si chytře vyšla v silonkách a krátce střižených kraťáskách. Naštěstí jsem konečně téměř po 20 letech zjistila, že nejvíce tepla odchází hlavou a dokopala se ke koupi klasické černé hučky. Nutno podotknout, že to ani nevypadá tak příšerně, jako mnohdy můj ranní rozcuch. A jelikož jsem člověk vtipný (doufám!), uvažuji o koupi kulicha s nápisem Bad hair day, protože to je něco, co jistě přesně vystihuje většinu mých dnů.
Když jsem tedy po hodině strávené v MHD a metru vstoupila do dveří akademie, zjistila jsem, že ani tady se nejspíš neohřeju. Naštěstí a naneštěstí mě výšlap schodů přeci jen pořádně prohřál a mohla jsem si s klidem od svléknout trenčkot.
NUDA
NUDA
A pak dvě hodiny s Káťou v nákupním centru, kde jsme se čistou náhodou ocitly právě v době nejnudnější přednášky. Nechápu....
A opět do školy, opět další dlouhá dvou-hodinka plná jakýchsi dlouhých a neznámých vět, které budu muset za pár měsíců zopakovat. A to nebude asi úplně easy... Proto jsem se tedy rozhodla zachovat se jako vzorná studentka a obstarat si sešity. Bohužel osud to zamýšlel jinak a mě se nepodařilo najít v Dejvicích jediné papírnictví, jelikož to jediné které my mapy.cz ukázaly, vedlo na místo, kde již dávno místo školních potřeb prodávají brufeny.
Rozhodla jsem se tedy dál se oddávat své vlastní rebélii a nehledala marně další. Navíc mi zbýval akorát čas, dojít před školu svého jediného a strávit s ním alespoň dobrou čtvrt hodinku, než budu muset usednout na zadek v kanceláři. Ano pracuji. A pracuji do doby, kdy ta malá mandarinka úplně zmizí a já jsem odkázaná na pohyb ve tmě. A právě tehdy se navracím domů, abych se najedla, napsala tuhle stupiditu a ve vyhřáté posteli čekala na další hrozné ráno.
ALOHA !!!!
